Německo se jako první rozhodlo proplácet ze zdravotního pojištění medicínské aplikace, které mají pacientům připomínat, kdy si vzít léky, vedou deníčky pro pacienty s cukrovkou či pro těhotné. V zásadě jsou "externí pamětí" mentálně zdravých pacientů, kteří si zvykli na to, že za ně myslí jejich telefon nebo tablet. Pro ty, jejichž mysl není v pořádku, žádné aplikace neexistují a ani nemohou − ti potřebují pomoc ostatních lidí, protože obsluhující a pečující roboti jsou stále ještě otázkou budoucnosti. Otázka je, zda je to správná cesta pro veřejné zdravotní pojištění a zda je to recept i pro Česko.

S tím, jak stárne populace, existuje větší šance, že se většina lidí dožije nějaké opravdu těžké nemoci. Zdravotnictví jde kupředu a dokáže řadu nesnází vyléčit, nebo alespoň výrazně zpomalit. Týká se to nejen různých druhů rakovin, ale i děsivých chronických nemocí typu roztroušené sklerózy, Bechtěrevovy nemoci, artritidy či lupenky. Každý, kdo měl či má tu možnost se s nějakou takovou nemocí osobně seznámit, ví velmi dobře, že existuje drahá a méně drahá a také méně účinná léčba. K té drahé, kam patří například biologická léčba, je ale obtížné se dostat. Pojišťovny ji proplácejí jen velmi neochotně a jen vybraným skupinám pacientů. A vůbec nezáleží na tom, že dokáže člověka udržet v práceschopném stavu podstatně delší dobu než za pomoci "normálních", tedy levných léků.

V tomto kontextu je proplácení aplikace, jež hlavně slouží jako pojistka paměti, luxusem, na který je lepší zapomenout. Navíc platí, že tito pomocníci jen dál erodují schopnost člověka si něco zapamatovat. A protože je mentální trénink pro stárnoucí populaci ohroženou demencí stejně důležitý jako fyzický trénink pro stejnou populaci, která téměř z poloviny trpí nadváhou, potom by bylo na místě si místo aplikace dojít na procházku a pak si sednout a přečíst knížku. A peníze z veřejného zdravotnictví přenechat těm, kterým zachrání život.