Píšu tenhle článek s jistou nervozitou. Američany, jak každý ví, často považují za věčné optimisty, kteří se dívají na věci z té světlejší stránky. Nejspíš proto jsem byl vybrán, abych právě já nabídl pohled na třicáté výročí. Ale jsem s tím v pohodě. Při všem tom brblání a reptání některých lidí, že země měla být na cestě k plně rozvinuté západní demokracii mnohem dále, než je, jsem připraven zdůraznit, jak daleko se věci posunuly od doby, kdy jsem téměř před 28 lety do Prahy přijel.

Tehdy, před lety, nebyla žádná záruka toho, že se budou vlády pravidelně střídat nebo že extremistické strany nebudou ovlivňovat směr, kterým se rodící se demokracie vydá. Stačilo se podívat na jih, do Jugoslávie, aby člověk viděl ten nejhorší možný scénář. Netušili jsme, zda rozdělení Československa bude opravdu "sametový rozvod". A na Slovensku to během temných Mečiarových let vypadalo, že v blízké budoucnosti země nebude mít šanci najít si na Západě své místo.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se