Když studoval vysokou školu, získal příležitost vyjet jako dobrovolník na Západní břeh Jordánu, kde měl učit ve Východním Jeruzalémě angličtinu.

Jenže pět dnů po jeho příjezdu začala stávka učitelů a jednadvacetiletý student našel školu zavřenou. "Mohl jsem se vrátit, ale dostal jsem se do místní kulturní organizace, kde jsem připravoval grantové žádosti," vzpomíná.

Tehdy začala první z mnoha Wojkowského cest po Palestině. Z Jeruzaléma přesídlil do Hebronu, kde pomáhal organizaci, která restaurovala památky v historickém centru. Začal se učit arabštinu a dnes pracuje pro humanitární organizaci ADRA. Několikrát do roka se vydává do arabských států, aby zkontroloval humanitární projekty. Ne vždy je to jednoduché.

"Něco nečekaného se stane na každé cestě," říká a vzpomíná na příhodu, kdy auto jeho týmu zapadlo sněhem v horském průsmyku v pohoří Libanon. Zbyněk Wojkowski se tehdy schoval za pecí horské pekárny a čekal, až si pro něj a jeho kolegy přijede pomoc. Ta je sice převezla přes hory, ale potom už museli pokračovat mikrobusem na jih k Izraeli. Ačkoli je řidič ujistil, že nepojede do bezpečnostní zóny, kam cizinci bez předchozího povolení nesmějí, čekalo je překvapení v podobě kontrolního stanoviště libanonské armády. "Řekl jsem strážníkovi, že je mi jedno, co se stane se mnou, ale že musí pustit kolegyni, která je z Brazílie, a že pokud ji s mikrobusem nenechá jet dál, je zodpovědný za její zdraví." Nakonec se ukázalo, že voják má rád brazilské fotbalové týmy, což bylo rozhodující. Zbyněk Wojkowski i s kolegyní tak mohli pokračovat v cestě.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se