Koronavirus zabíjí desetitisíce lidí, pandemie španělské chřipky ale před sto lety připravila o život desítky milionů. Mezi vědci a lékaři nepanuje shoda v tom, kolik mrtvých si přesně vyžádala. V letech 1918 až 1920, kdy chřipka řádila na všech kontinentech, a především v Severní Americe a Evropě, to však bylo nejméně dvacet milionů a některé odhady mluví až o čtyřiceti milionech obětí.

Stejně jako neznáme přesná čísla, nevíme dnes ani to, kde se virus tehdy vzal, jaký měl původ. Oběti si vzaly odpověď s sebou do hrobů − tehdejší medicína ještě nedokázala odebrat a uchovat vzorky. Kanadská bioložka a pozdější ministryně vědy a sportu Kirsty Duncanová, která byla tématem španělské chřipky posedlá, si přesto v devadesátých letech vzala do hlavy, že příčiny nákazy zjistí. Vypátrala, že v září 1918 zemřelo na tuto nákazu na lodi u pobřeží Špicberk sedm mladých Norů, kteří cestovali za prací do dolů. Duncanová na dalekém norském severu našla místo se šesti kříži a jedním kamenným náhrobkem a doufala, že rakve jsou v permafrostu, v trvale zmrzlé půdě. To by dávalo šanci, že těla budou zachovalá a že bude možné zachytit stopy viru.

Duncanové tým od různých institucí a dárců obdržel na akci půl milionu dolarů, získal povolení k exhumaci a zajistil, aby vše proběhlo co nejbezpečněji. Členové týmu si pořídili speciální ochranné obleky a na místě vybudovali stan. Přizvali také novináře, měla to být velká událost. Když ale v srpnu 1998 konečně hroby otevřeli, dočkali se bohužel velkého zklamání. Rakve nebyly v trvale zmrzlé půdě, takže těla několikrát zamrzla a zase roztála. Z ostatků se nedalo vypreparovat vůbec nic, co by přispělo k výzkumu původu španělské chřipky nebo by napovědělo, proč se tak rychle šířila a proč byla tak smrtelná.

Deset let poté zkusil své štěstí uznávaný britský virolog John Oxford. Ten se pokusil přijít záhadám nemoci na kloub přes známou osobnost, o které se stoprocentně vědělo, že zemřela na španělskou chřipku, britského diplomata a ministra zahraničí Marka Sykese. Byl jedním ze dvou mužů, podle nichž byl nazván plán na rozdělení Blízkého východu během první světové války, takzvaná Sykesova−Picotova dohoda z roku 1916. Sykes jako zástupce Británie a jeho francouzský protějšek Francois Georges-Picot rozdělili mezi své země celý region. Například Palestina zůstala v britských rukou, zatímco Sýrie ve francouzských. Sykes se zúčastnil v únoru 1919 mírové konference v Paříži. Krátce před jeho čtyřicátými narozeninami jej ale dostihla španělská chřipka. Zemřel ve svém pokoji v hotelu Lotti.

Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Sedmička HN

Život se vrací do normálu a my vám chceme pomoct, aby to byl návrat co nejpříjemnější. Proto tu je newsletter Sedmička HN. Sedm zajímavých tipů pro čtení a několik nápadů pro volný čas, každý pracovní den v sedm ráno přímo do vaší mailové schránky!

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru