Lidé se dělí na dva tábory. Jeden se domnívá, že pracovat znamená přesunout se z bodu A do bodu B v odpovídajícím oblečení, v daném bodě strávit ve vymezeném časovém úseku mnoho hodin (čím vyšší pozice, tím více hodin je nutné strávit v bodě B), v jejichž průběhu je nutné či vhodné (záleží na typu povolání) vykonat nějakou činnost.

A pak je druhá část lidstva, která pod pojmem práce chápe výkon nějaké činnosti, přičemž jí je úplně jedno, kde onu činnost vykonává a v jaké části dne. Z první části lidstva se rekrutují zaměstnanci a jejich manažeři, ti druzí, pokud je jim jen trochu přáno, jsou podnikatelé, živnostníci nebo alespoň příslušníci svobodných povolání. Za normálních okolností jsou tyto dvě části lidstva neprostupné a jejich zástupci si v hodnocení, co vlastně je "práce," absolutně nerozumí. 

Pandemie covid-19 toto rozdělení společnosti totálně změnila. Ze dne na den se po celém světě ocitly miliony lidí naprosto odlišných profesí doma, v režimu tzv. home officu. A museli se rychle přizpůsobit jiným podmínkám, často i jinému režimu dne. A stejně tak museli často překonat nejen pracovní překážky (například výuka dětí z domova klade na učitele jiné nároky než stoj před tabulí), ale i vlastní lenost nebo neschopnost pracovat sám bez kolegů a bez neustálého, i když třeba neviditelného, tlaku přítomných nadřízených. 

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se