Roušky zvolna mizí z tváří lidí a život se pomalu vrací k normálu. Ekonomice sice ještě nějakou dobu bude trvat, než se znovu dostane do starých kolejí, nyní ovšem přichází okamžik, kdy můžeme začít hodnotit akutní fázi krize, tedy dobu "uzamčení" ekonomiky. S obvyklým dvouměsíčním zpožděním se nám dostávají do rukou, respektive databází, data z reálné ekonomiky za duben, kdy platila omezující opatření v plné síle.

Průmysl sice nebyl přímo vystaven omezujícím administrativním opatřením, přesto řada odvětví hlásí dramatické výsledky. Výroba automobilů meziročně klesla o 80 procent, výroba plastů a gumy o 48 procent, výroba nábytku o 37 procent. Data o poklesu tržeb a nových zakázek doplňují obraz zkázy.

Duben byl ovšem knock-out zejména pro odvětví služeb. V dubnu klesly reálně tržby hotelů o 96 procent, cestovních agentur o 94 procent, aerolinek o 79 procent, restaurací o 73 procent, stejně jako tržby kadeřnictví a kosmetických salonů.

Začíná druhá fáze krize. Ekonomiku již nesvírá karanténa, lidé se vrací do výrobních hal a kanceláří. Tíživě na ni ovšem doléhá pokles poptávky domácností i firem. Lidé se obávají, jak bude vypadat situace na trhu práce, firmy škrtají mzdy a odkládají investice. Na řadu přichází fiskální politika. Nikoli v podobě zachraňování holé existence firem a podporou jejich likvidity, ale formou klasické stimulace veřejnými investicemi nebo snižováním daní.

Nemalou pomocí by bylo 510 miliard korun (devět procent HDP) z plánu obnovy připravovaného Evropskou komisí. Na to ovšem nemůžeme spoléhat. Jednání mohou trvat ještě týdny. Máme vlastní fiskální politiku a mnohé se dá ještě zachránit. Času je málo a prostor pro chyby žádný.