Jak se nám vyhýbají krize aneb co s mírem bohémů?

První krize, která se nám vyhnula, byla varianta krveprolití při sametové revoluci. Nikdo nebyl zabit, což u podobných převratů bývá historicky vzácné. Revoluce se také nemusí povést, podívejme se na arabské jaro. Také přechod z jednoho mocenského bloku do druhého, z toho sovětského do NATO, nebyl automatický − viz snaha ukrajinské opozice přiřadit zemi spíše k EU než Rusku. Ta skončila invazí (nikoli ze strany EU, ehm, už jen ta představa mi vyvolává cukání koutků).

Také sametový rozvod proběhl bez jakéhokoliv násilí. Srovnejte to s Irskem, bývalou Jugoslávií, Katalánskem, Čečnou či opět Ukrajinou. Československo se vzorově, až učebnicově − kdyby na to byly učebnice − rozdělilo na dva rovné státy, našli jsme si v sobě navzájem příjemné a dobré sousedy a těšíme se celkem nefalšovanému vzájemnému respektu. Navzájem si posloucháme hudbu, hrajeme spolu divadlo i filmy − až mám hřejivý pocit, že co se umění a kultury týče, k rozdělení Československa došlo pouze na jakémsi úředním papíře. Což je skvělé. A opět − velice vzácné. Zejména u sousedních států, které se ještě před pár lety "rozvedly".