Letošní Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství získali Američané Harvey Alter a Charles Rice a Brit Michael Houghton za objev viru způsobujícího hepatitidu C. Jména laureátů v pondělí oznámil stockholmský Karolínský institut.

"Harvey J. Alter, Michael Houghton and Charles M. Rice učinili základní objevy, které přispěly k identifikaci nového viru, viru hepatitidy C," uvedl Nobelův výbor na Karolínském institutu v prohlášení. "Před jejich výzkumem byly klíčovými kroky objevy virů hepatitidy A a B, většina případů hepatitidy přenášené krví ale zůstávala nevysvětlená. Objev viru hepatitidy C odhalil příčinu zbývajících případů chronické hepatitidy a umožnil vývoj krevních testů a nových léků, které zachránily miliony životů," dodal.

Žloutenka typu C je infekční zánětlivé onemocnění jater. Celosvětově je nakaženo asi 170 milionů osob, z nichž 71 milionů trpí chronickou formou nákazy. Více než tři čtvrtiny nemocných o své infekci nevědí. Chronická nákaza většinou nemá žádné příznaky, v průběhu několika desetiletí se ale může vyvinout v jaterní cirhózu a následně selhání jater či rakovinu jater. Infekce virem hepatitidy C se přenáší krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. V současné době je největší riziko nákazy při nitrožilní aplikaci drog, píše na svých stránkách Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Nyní 85letý Harvey Alter koncem 70. let poukázal na to, že při krevních transfuzích dochází k záhadným přenosům nákazy, která není způsobena viry hepatitidy A ani B. V roce 1989 Michael Houghton a jeho tým určili genetickou sekvenci viru HCV. Charles Rice pak zkoumal, zda je tento virus schopen replikace a může tedy sám o sobě způsobit hepatitidu.

"Díky jejich objevům jsou nyní dostupné vysoce citlivé krevní testy na tento druh viru, které v zásadě eliminovaly hepatitidu po transfuzích v mnoha částech světa. Jejich objevy také vedly k rychlému vývoji antivirotik zaměřených na hepatitidu C. Poprvé v historii tak může být tato nemoc vyléčena, což vzbuzuje naděje, že virus hepatitidy C bude ve světě zcela vymýcen," konstatoval Karolínský institut.

Nobelova cena za lékařství byla letos zvlášť pozorně sledována vzhledem k nynější pandemii nemoci covid-19, která podtrhla význam lékařského výzkumu pro společnost a ekonomiku po celém světě. Karolínský institut zdůraznil, že klíčem k úspěšnému nalezení vakcíny a léků proti infekčním nemocem je právě identifikace příčiny těchto chorob.

Tajemník Nobelova výboru na Karolínském institutu Thomas Perlmann uvedl, že se již dovolal dvěma laureátům - Alterovi a Riceovi. "Musel jsem to zkoušet několikrát, než telefon zvedli. Byl velmi překvapení a velmi, velmi šťastní," řekl.

Vedle medaile a diplomu čeká na laureáty i finanční prémie ve výši deseti milionů švédských korun (25,9 milionu korun), což je o milion švédských korun více než loni. Slavnostní předávání ocenění plánované na 10. prosince, tedy výročí úmrtí zakladatele ceny a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela, letos kvůli globální koronavirové krizi změní podobu a bude vysíláno v televizi ze stockholmské radnice. Také laureáti by se měli připojit virtuálně.

Objev hepatitidy C měl dopad na stamiliony lidí, myslí si lékaři

Objev viru hepatitidy C měl podle českých odborníků z České hepatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně přímý dopad na stamiliony lidí. Její předseda Radan Brůha čekal ocenění spíš za objev nových léků, které od roku 2012 umožňují vyléčit naprostou většinu pacientů a nemají vedlejší účinky. Velkou výzvou je podle odborníků nové pacienty pro léčbu najít, protože dlouho nemají žádné příznaky. V Česku se jich ročně objeví asi tisíc, podle odhadů ale až 80 tisíc lidí o tom, že mají žloutenku typu C, vůbec neví.

Základní objevy oceněných lékařů přispěly i k identifikaci nového viru. "Tehdy objevili virus hepatitidy, která do té doby byla neznámá. Vědělo se, že existuje další činitel, který ji způsobuje, a oni ho v roce 1989 popsali. Ukázalo se, že je velmi rozšířený," vysvětlil Brůha, který je přednostou IV. interní kliniky - gastroenterologie a hepatologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice.

Související

"Nobelova cena v naprosté většině případů je udělená za bazální výzkum. Tohle je sice také bazální výzkum, ale který měl bezprostředně po objevu viru obrovský dopad možná na stamiliony lidí," řekl místopředseda odborné společnosti Petr Urbánek, který je přednostou Interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Problémy, které s léčbou žloutenky typu C jsou, se podle Urbánka dramaticky liší geograficky. Virus se přenáší infikovanou krví. "Jiné problémy jsou v subsaharské Africe, kde není kontrolované dárcovství krve, a jiné ve střední Evropě a Americe," uvedl. Cíle pro omezení žloutenky typu C v populaci stanovila i Světová zdravotnická organizace (WHO), nové případy chce snížit o 90 procent.

Před revolucí bylo nejčastějším místem nákazy zdravotnictví, protože se krev od dárců nevyšetřovala. Nakazit se tak mohli lidé, kteří v 70. či 80. letech dostali krevní transfuzi, léčili se krevní plazmou nebo deriváty, které se podávají hemofilikům. Rizikem byl i porod nebo dialýza. Změnilo se to na začátku 90. let, vyšetřují se dárci krve i transplantované orgány.

"Kdyby se nám podařilo takové povinné vyšetřování vnést do několika dalších oblastí, tak by to splnilo účel," domnívá se Urbánek. Mohly by se podle něj vyšetřovat protilátky například lidí při předoperačním vyšetření, žen před prvním porodem nebo poprvé u gynekologa.

Nemoc se totiž do stádia s příznaky, které postihnou játra, rozvíjí i 20 nebo až 50 let. Pacienti tak s potížemi způsobenými tímto virem většinou dříve skončí u jiných lékařů specialistů, například na revmatologii, ortopedii, hematologii nebo se léčí s ledvinami. "Mimojaterní onemocnění vede ke vzniku jiné choroby. Je potřeba rozšířit tuto znalost mezi lékaři jiných oborů," dodal Urbánek.

Druhou skupinou pacientů, kde se nemoc šíří v současnosti, jsou injekční uživatelé drog, vězni kvůli amatérskému tetování nebo lidé mající rizikový sex. U nich je ale podle odborníků často problém s jejich přístupem k léčbě. Lidé navíc nemají tendenci o těchto zkušenostech, i z dávné minulosti, mluvit ani s lékaři.

Pacient, že je nakažený, nepozná. "V okamžiku, kdy už vyvine příznaky, jsou to většinou pozdní, jako pokročilá cirhóza jater nebo nádor na játrech," dodal Urbánek. Podezření mohou vzbudit lehce vyšší jaterní testy. Podle Brůhy lidé, kteří se domnívají, že by se v minulosti mohli hepatitidou C nakazit, kontaktovat svého praktického lékaře a žádat krevní test. "Pokud by se s ním nedohodl, může se objednat do jakékoliv gastroenterologické nebo hepatologické ambulance," uvedl Brůha.

Hepatitida C byla podle Brůhy dominantním tématem oboru hepatologie celá 90. léta i na počátku nového tisíciletí. Zásadní zlom podle odborníků nastal v roce 2012, kdy byla zavedena nová léčba. Do té doby nebylo možné všechny nemocné interferonem vyléčit a léky měly spoustu nežádoucích účinků. Účinnost současné léčby bez vedlejších účinků je až 98 procent. "Přímo působící antivirotika se podávají dva až tři měsíce. Předtím ta léčba příliš účinná nebyla, tak 30 až 50 procent, byly to rok podávané injekce interferonů pod kůži v kombinaci ještě s jinými léky," uvedl Brůha.

Související