Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Nebo také konec vše napraví. Ještě lepší však je, když se z historie pokažené či problematické kořeny happy endů nevytěsňují.
Třeba patos příběhu zrodu pražského Národního divadla už bezmála 140 let užitečně vyvažujeme hořkou pilulkou ponaučení z požáru sotva dokončené budovy v roce 1881. A stejně intenzivně jako květnové oslavy konce druhé světové války naštěstí prožíváme i výročí, kdy pozdější vítězové naopak na počátku konfliktu selhali. Tím nám Mnichov, politika appeasementu či „válka vsedě“ coby alibi Západu po napadení Polska pozitivně slouží jako mementa, která už demokraté nesmí opakovat.
Jenže v oné době došlo i k jinému kolapsu, který se bohužel tolik nepřipomíná. Respektive dnes zaniká v hřmotu každoročních přehlídek na Rudém náměstí, mylně posilujících gloriolu ruské neporazitelnosti. Před 80 lety, 22. června 1941 brzy ráno, přepadlo hitlerovské Německo Sovětský svaz. A hned v prvním týdnu wehrmacht hladce obsadil Litvu plus velké části Lotyšska, Běloruska a Ukrajiny a pronikal rychle dál na východ.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
