Predátorští vydavatelé jsou experti v podvádění. Ubližují vědcům a jsou v tom čím dál lepší, říká jejich lovec

Kde se vydavatelství těchto časopisů vyskytují?

Většina jich je v jižní Asii a západní Africe, dále také v Kanadě nebo Severní Americe. Často přitom lžou o tom, kde se nacházejí. Napíšou do e-mailu, že mají redakci v New Yorku, a přitom píšou z Pákistánu nebo Indie.

Vyskytují se i ve střední Evropě?

Nenapadají mě žádné konkrétní příklady, ale ano, i tady se vyskytují. Ani Česku se tento problém nevyhýbá. V roce 2017 jsem ale svůj seznam predátorských časopisů přestal vydávat a aktualizovat, nemám proto v paměti veškeré tituly a nevím, jak se jmenovaly. Ale ano, byly i v Česku.

Proč jste seznam predátorských časopisů před dvěma roky stáhl z internetu?

Cítil jsem tlak z univerzity (University of Colorado Denver, pozn. red.), kde jsem tehdy pracoval jako knihovník, abych s tím přestal. Poté, co na mě univerzita obdržela stížnost od švýcarského vydavatele Frontiers, proti mně spustila vyšetřování. Během let takových stížností obdržela hodně a podržela mě. V tomto případě to naopak použila proti mně. Dosud nevím proč. Možná, že si začala myslet, že ohrožuji její značku. Byl jsem vystrašený a necítil jsem se už na univerzitě bezpečně. Vyšetřování skončilo po sedmi měsících a nebylo nalezeno nic, čím bych se provinil.

Nepřemýšlel jste nad tím, že byste univerzitu opustil a pokračoval dál v aktualizování seznamu predátorských časopisů?

Přemýšlel jsem nad tím a nakonec se rozhodl, že z univerzity odejdu a seznam smažu. V březnu 2018 jsem odešel do důchodu. Přesto lze seznam dosud dohledat na internetu. Spravuje ho nějaký anonym, což je chytré řešení a někdy si říkám, že jsem to tak měl udělat taky.

Proč konkrétně predátorské časopisy představují hrozbu a měli bychom jim věnovat pozornost?

Z mnoha důvodů. Nejdůležitější je, že jsou hrozbou pro vědeckou integritu. Kvalitní článek, který vědec napíše, musí vždy projít recenzním řízením. Je to pomalý proces, který může trvat měsíce, a pokud má článek nějaké nedostatky, bývá redakční radou odmítnut a autor ho musí přepsat. Pokud článek používá vadnou metodologii nebo nemá vědecký přínos, pak je odmítnut a časopis ho nevydá. Oproti tomu v případě predátorských časopisů vědci platí za to, že v nich mohou publikovat, a čím víc článků vydají, tím více na tom vydavatelé vydělají. Vydají proto téměř cokoliv.

Jak se proti tomu dá bojovat?

Tuto otázku jsem si pokládal také. Jediná odpověď, na kterou jsem přišel, byla osvěta. Mluvit o predátorských časopisech s odborníky, aby věděli, že se jim mají vyhýbat.

Když do predátorského vydavatelství napíšete, aby něco změnili, akorát se vám vysmějí. Problém je, že většina časopisů pouze tím, že vychází, neporušuje žádný zákon. Opírají se o zákon na ochranu svobody tisku. Některé časopisy ale dělají věci, které už jsou nelegální. Třeba přidají do redakční rady jméno reálného profesora z prestižní univerzity, aniž by o tom věděl. Jindy použijí fiktivní jména neexistujících lidí. Ve Spojených státech se nedávno stalo, že vláda zažalovala jednoho z vědeckých predátorů a vyhrála.

Máte na mysli indické vydavatelství Omics International? Slyšela jsem o tom, prý dostali pokutu ve výši 50 milionů dolarů…

Ano. Je to vůbec první případ, kdy se vláda pustila do predátorského vydavatele a uspěla. Mám z toho velkou radost. Doufám, že si z toho vezmou příklad i vlády jiných států.

Dva čeští akademici před dvěma roky udělali pokus. Vytvořili fiktivní profil profesora Josepha Albuse Schweyka, přihlásili ho do redakční rady jednoho z predátorských časopisů a ten jim skutečně vyhověl a přidal ho do rady. Je to opravdu vždy tak jednoduché?

Ano, takový pokus udělali i jiní lidé. Například když jsem byl naposledy v Česku před třemi lety, byli tu studenti, kteří časopisu Mediterranean Journal of Social Sciences, který má základnu v Albánii, poskytli falešný článek. Vydavatelství ho okamžitě přijalo.

Jak rozpoznáte, že je časopis predátorský?

Sestavil jsem seznam několika konkrétních znaků, podle kterých se dají poznat. Většinou poskytují falešné informace. Například když tvrdí, že mají vydavatelství v Americe, a přitom sídlí v Pákistánu, protože když lžou o něčem tak banálním, jako je lokalita vydavatelství, pak lžou určitě i o dalších věcech. Také tvrdí, že dělají recenzní řízení, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pošlete jim článek a oni ho okamžitě publikují.

V jakém odvětví se nejčastěji vyskytují?

Hodně podvodných časopisů je v medicíně. Přitom medicínský výzkum je snad ten nejdůležitější, protože ovlivňuje všechny lidi na celém světě. Vyskytují se články, které například popisují novou medicínu, která má být velmi efektivní, a přitom nefunguje. Stalo se, že si takového podvodného článku všimli investoři, kterým se myšlenka nové medicíny zalíbila, a finančně ji podpořili. Netušili totiž, že se jedná o podvod. Jeden takový falešný lék se jmenuje GCMAF. Nikdy ho neschválila vláda žádného státu, přitom je distribuován na Novém Zélandu. Firmy použily predátorské vydavatele, aby o léku vyšly falešné články, které ukázaly, jak dobrý ten lék je.

Napadá vás ještě jiný příklad?

Vědci si například lámou hlavu nad tím, jaká je povaha temné energie a temné hmoty, a zatím neznají odpověď. Jeden z predátorských časopisů ale ano. Vyšel v něm článek vysvětlující jak povahu temné hmoty, tak temné energie a čtvrtou dimenzi. Autorem byl americký profesor strojírenství v důchodu, který by opravdu neměl psát o kosmologii. Prostě se stává, že někteří blázniví vědci chtějí být za hrdiny, kteří zodpoví otázky, na které jsme zatím neznali odpovědi. A tak napíšou článek, který predátorské časopisy za autorský poplatek otisknou. Na tyto články pak naráží studenti při svém výzkumu, ale otiskují je i média.

Před dvěma roky byla obviněna děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová z toho, že přispívala do predátorských časopisů. Bránila se, že nevěděla, že jde o podvodné časopisy. Jak je možné, že se dnes ještě vědci a akademici nechají nachytat?

Protože predátorští vydavatelé jsou experti v podvádění lidí. Ubližují vědcům a jsou v tom čím dál tím lepší. Proto o nich také mluvím jako o predátorech. Posílají personalizované e-maily vědcům, ve kterých třeba stojí: Drahý profesore, zaznamenali jsme vaši práci a rádi bychom, abyste pro nás napsal článek, který bychom chtěli publikovat. A vezměte si, že daný profesor třeba chtěl publikovat v prestižním časopise, který ho odmítl. Je naštvaný, nešťastný, a najednou vidí e-mail, ve kterém stojí, že se nějakému vydavatelství jeho práce líbí a chce ji publikovat. Asi nad tím moc nepřemýšlí a pošle jim, co chtějí.

Co by tedy měli vědci udělat, aby příště nenaletěli?

Odolat tomu a publikovat pouze v ověřených časopisech. Nevěnovat pozornost podvodným e-mailům a spamům, hovořit o publikování s kolegy ze svého oboru. Když slyším podobné příběhy o lidech, kteří naletěli predátorským časopisům, je mi jich líto, jsou to oběti. Na druhou stranu jsou vědci, kteří v nich publikují zcela účelově, protože za publikování získávají body od univerzit. Někdy mi píší mladí vědci, že publikovali v časopise a až pozdě jim došlo, že jde o podvod. Říkám jim, aby byli v klidu, pokud se to stane jednou za jejich kariéru, nic se neděje. Ale nesmí se to opakovat, nebo by jim to mohlo uškodit.

Kdy jste se rozhodl studovat predátorské časopisy?

Pracoval jsem jako akademický knihovník a dělal jsem výzkum, během kterého mi začaly chodit e-maily s nabídkou ke zveřejnění mojí práce. Říkal jsem si, že jsem o podobném časopise nikdy neslyšel, navíc e-maily obsahovaly mnoho hrubek a chyby se vyskytovaly i na webu. Zmínili se, že bych u nich mohl publikovat, ale musel bych za to zaplatit, což jsem nikdy předtím nemusel. Uvědomil jsem si, že jde o podvod, který je nebezpečný pro každého vědce. A začal se tomu věnovat. V roce 2010 jsem pak v článku poprvé použil termín "predátorský časopis".

Říkal jste, že jste v důchodu. Sledujete ale stále predátory a jejich činnost?

Když jsem šel do důchodu, univerzita mi nechala e-mailovou adresu, na kterou stále každý den dostávám e-maily od predátorských časopisů. Pozoruji, jak jsou vychytralí, že často mění e-mailové adresy a kvůli tomu je nemůžu jednoduše zablokovat.