Putin musí vrátit šampaňské zpátky do ledničky. Británie a EU se domluvily na vztazích po brexitu, je to dobře pro Česko i celý Západ

Navzdory dohodě se firmy musí připravit na docela podrobné hraniční kontroly. Budou vyplňovat celní deklarace, dokládat původ či bezpečnost zboží. Oproti dnešnímu stavu, kdy je možné byznys přes hranice provozovat zcela bez překážek, prostě výrazně přibude papírování. Je to důsledek volby britské vlády – ta se rozhodla odejít nejen z EU, což si Britové odhlasovali v referendu v roce 2016, ale také z jednotného unijního trhu a celní unie. A to znamená, že je zavedení hraničních kontrol nutné ze zákona. Britské firmy je pocítí okamžitě od 1. ledna, kdy končí současné přechodné období, v rámci něhož Británie i po brexitu funguje tak, jako by v unii stále byla. Na společnosti ze zemí unie nový hraniční režim dopadne o něco později, protože Británie na něj není připravená. Začne ho proto zavádět postupně během prvního pololetí roku 2021.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto

Proč je tedy dohoda tak důležitá, když se i s ní vzájemné vztahy zásadně změní? Faktem je, že čistě ekonomicky nová smlouva představuje pouze ulehčení – hraniční kontroly díky ní budou o něco méně podrobné, a co je nejdůležitější, cla zůstanou nulová. Je tu ale něco mnohem podstatnějšího – to, že se vyjednavači domluvili, znamená, že se podařilo zabránit roztržce, rozvodu ve zlém. To není drobnost – rozchody v hněvu někdy mívají dramatické následky.

Pokud by EU a Británie dohodu neuzavřely, přineslo by to nebezpečnější věci než zavedení cel. Byť ta by pro automobilový průmysl či pro zemědělce mohla být až likvidační. Kdyby jednání o dohodě zkrachovala, v Kremlu by bouchali šampaňské. Cílem Ruska je rozdělit EU, protože kdyby vůči němu její členové vystupovali každý sám, nikoliv společně jako blok, byla by většina z nich vůči ruským požadavkům v mnohem slabší pozici. V Moskvě proto uvítali už výsledek referenda o brexitu. Pokud by se nyní Británie a země unie, klíčoví spojenci v NATO, rozhádali, znamenalo by to relativní posílení ruského postavení v Evropě. Geopoliticky platí totéž co o Rusku také o Číně. Její uspokojení z případné roztržky by ale oslaboval fakt, že čínské firmy v Británii investují a absence smlouvy o volném obchodu by jim zkomplikovala vývoz z Británie na unijní trh.

Radost by měli i teroristé

Brexit prostě nemá jen ekonomické, ale také bezpečnostně politické důsledky. Fakt, že se je právě uzavřenou dohodou podařilo zmírnit, je pozitivní i z hlediska zájmů Česka. Státy unie a Spojené království pojí společné hodnoty a společný pohled na velkou většinu zásadních mezinárodních problémů. Kdyby nyní nepodepsaly dohodu, ale místo toho se rozhádaly, výrazně by to omezilo možnosti, jak tyto společné pohledy na mezinárodní scéně společně prosazovat. Heslo "spolu jsme silnější" platí i pro ně. Je dobře, že když už kvůli brexitu nemůžou být spolu, budou alespoň při sobě. Nemluvě o tom, že bez dohody by nebyla naděje také na pokračování intenzivní spolupráce tajných služeb, která je klíčová například v boji proti terorismu.

Země EU a Británie dohodu uzavřely jen týden před vypršením současného přechodného období. Jednání se protahovala kvůli dvěma sporným bodům – pravidlům pro férovou konkurenci a pro rybářství. Kompromis nakonec vypadá takto: pokud by Londýn v budoucnosti zavedl výrazně jiná pravidla ohledně ochrany životního prostředí, práv zaměstnanců či státní podpory firem, mohla by EU v posledku na Británii uvalit odvetná cla. U rybolovu bude následujících pět a půl let platit přechodné období, během něhož postupně klesne množství ryb, které můžou v britských vodách ulovit flotily ze zemí unie. Poté se obě strany musí domluvit na nových pravidlech.

Smlouvu ještě musí schválit státy EU a britský a Evropský parlament. Europoslanci už řekli, že to do konce roku nestihnou. Během krátké doby v lednu příštího roku tak smlouva nejspíš vstoupí v platnost provizorně předtím, než bude plně ratifikována.

Brexit jako výhra? Omyl nebo lež

Ekonomicky brexit poškozuje obě strany, tedy Spojené království i země unie. Ovšem Británie utrpí výrazně víc. Britské vládní analýzy uvádějí, že hrubý domácí produkt země bude za 15 let zhruba o čtyři procenta nižší, než kdyby brexit nenastal. A to v případě odchodu z EU po vzájemné dohodě. Kdyby Británie odešla bez ní, hospodářské důsledky by byly ještě horší.

Brexit tak britskou ekonomiku podle nynějších odhadů dlouhodobě zasáhne víc než covid. Ani tak jistě nejde o nějaký brutální propad, ale je zřejmé, že sliby zastánců brexitu o tom, jak prospěšný bude tento krok pro hospodářství, byly buď omylem, nebo přímo lží. "Neexistuje jediný seriózní ekonom, který by tvrdil, že odchod z EU je pro britskou ekonomiku dobrý," shrnul to Chris Giles, vedoucí ekonomický redaktor deníku Financial Times na nedávném on-line semináři k dopadům brexitu.

Premiér Boris Johnson analýzy ukazující, že vystoupení z EU bude pro britskou ekonomiku negativní, odmítá. I když mezi jejich autory patří i Úřad pro rozpočtovou zodpovědnost (Office for Budget Responsibility), oficiální agentura, která vládě radí ohledně udržitelnosti veřejných financí. Sám Johnson ale žádná jiná data k dopadům odchodu z unie nepředložil. Pouze opakuje, že díky brexitu Spojené království zažije "skutečné národní obrození".

Ve skutečnosti je brexit negativní událostí pro obě strany, pro Británii i pro EU. Jednání o tom, jak budou od Nového roku vypadat vzájemné vztahy, bylo v zásadě snahou o minimalizaci škod. Johnson a velká část jeho Konzervativní strany to ovšem takto nevidí. Žijí v iluzích o tom, jak se Spojené království po vystoupení z EU stane naprosto suverénní velmocí s globálním vlivem, která se bude spolupodílet na vytváření pravidel tohoto světa, například těch pro mezinárodní obchod.

V praxi se ovšem z Británie stává mocnost středního významu, která přichází o možnost, kterou využívá třeba Francie, tedy znásobovat svůj jinak omezený vliv tím, že za vlastním názorem sjednotí celou EU. Spojené království bude bez šance prosadit se vůči gigantům, jako jsou Spojené státy a Čína. A z hlediska ekonomiky a mezinárodního obchodu patří mezi tyto giganty i EU. Až bude americký prezident řešit nějaký problém a bude se chtít poradit se spojenci v Evropě, nejdříve zavolá do Berlína, Paříže a Bruselu. Až pak do Londýna.

Johnson si plní sny

Protože ale zastánci brexitu žijí ve vzdušných zámcích, prosadili tu nejradikálnější formu odchodu z EU. Tedy takovou, která zpřetrhává co nejvíc vzájemných pout. Zbývají prakticky jen ta vyjádřená v právě dohodnuté smlouvě o volném obchodu. Mohlo to přitom dopadnout jinak – Britové v roce 2016 hlasovali pouze o tom, že chtějí unii opustit. Ale to, jaké následně mají být vzájemné vztahy, hlasování vůbec neřešilo.

Kdyby se po referendu domluvilo umírněné křídlo konzervativců, představované tehdejší premiérkou Theresou Mayovou, a opoziční labouristé, měli dost hlasů na to, aby prosadili brexit v mírnější podobě – Spojené království by ekonomicky zůstalo unii blíž, vzájemný obchod by nemuselo komplikovat zdaleka tolik bariér, jako tomu bude nyní. Jenže konzervativci ani labouristé o domluvu nestáli, řada z nich navíc žila v iluzi, že se referendum bude opakovat a Británie nakonec v EU zůstane. Tím Johnsonovi otevřeli cestu do Downing Street číslo 10, tedy do sídla britských premiérů.

Johnson těsnější vztah odmítl – o co jednodušší přístup na unijní trh by Británie měla, o to víc pravidel, která na něm platí, by musela respektovat. To ale "pravověrní" zastánci brexitu nechtějí, protože jejich modlou je suverenita. Byť je v dnešním propojeném světě plná suverenita iluzí – zcela suverénní není ani izolovaná Severní Korea, která musí brát v potaz přání Číny, bez jejíž podpory by se zhroutila.

Své sny o suverenitě si nyní Johnson a jeho okolí plní, byť to znamená, že jejich země na brexitu prodělá víc, než je nutné. Pozitivní zprávou je ale to, že se Johnson přece jen vzepřel přáním těch nejvyhraněnějších euroskeptiků, jako je Dominic Cummings, donedávna jeho hlavní poradce a "Borisův mozek", jak ho přezdívala média. Tito lidé, jichž jsou v poslaneckém klubu konzervativců desítky, si přáli, aby Johnson prostě vyhlásil, že o žádnou dohodu s EU nestojí a 1. ledna za sebou při definitivním naplnění brexitu jen bouchl dveřmi.

Tyto názory v zásadě vycházejí z přesvědčení, že jakákoliv dohoda na sdílených pravidlech je, z definice, omezením suverenity, a je tedy pro Londýn nepřijatelná. Pro Británii, EU a vůbec celý západní svět je dobře, že Johnson tyto rady neposlechl. I když těmto radikálům i tak předhodil dost "červeného masa", aby se proti němu při ratifikaci dohody v parlamentu nepostavili. Někdy jde vyloženě o klukoviny – například o fakt, že se Británie rozhodla odejít z programu studentských výměn Erasmus+.