Island dokazuje, že testování a trasování funguje. Vir zvládá bez lockdownu a zavřených hranic

Na úspěchu Islandu se podílí řada faktorů. Jedním z nich je pochopitelně izolace ostrova a jeho vzdálenost od zbytku civilizace. Hlavní přístupový bod představuje jediné mezinárodní letiště v Keflavíku, které usnadňuje podchytávání nově zavlečených infekcí. Roli hraje také nízká hustota zalidnění, v průměru 3,5 obyvatele na kilometr čtvereční (třetina populace však žije v hlavním městě Reykjavíku). Bez strategického postupu samotných Islanďanů by se ale tyto výhody daly snadno promarnit. Zásadní roli tak hrála rychlá reakce, masivní testování a trasování a především úzká spolupráce veřejných a soukromých zdravotnických zařízení, která v Česku v první vlně pandemie nepřipadala v úvahu.

Národní plán postupu pro případ pandemie Island aktivoval už v polovině ledna a vyhlásil "stav nejistoty". Dva měsíce předtím, než do země nákaza covidu-19 vůbec dorazila, a v době, kdy ještě zástupci ostatních evropských zemí věřili, že se nový druh v té době nepříliš známého koronaviru na Západ jednoduše nedostane.

"Hned na začátku jsme se rozhodli pro izolaci, karanténu a trasování kontaktů," upřesnil islandský postup hlavní epidemiolog islandského Ředitelství pro zdraví Þórólfur Guđnason pro časopis Nature. Právě Guđnason tvoří spolu s ředitelem krizového řízení Viđirem Reynissonem a ředitelkou zdravotnictví Almou Möllerovou ústřední krizový štáb pro boj s pandemií. V průběhu první vlny se každý den ve dvě hodiny objevovali v televizi, aby vysvětlovali veřejnosti, co se o viru ví, co se neví a jaká opatření se plánují. Kvůli tomu podle časopisu New Yorker jejich společný výskyt tak zlidověl, že se pro ně vžilo prosté označení "trojice" nebo "trio".

V lednu tento tým sestavoval převážně teoretický rámec postupu, zároveň však už od počátku února začala mikrobiologická laboratoř islandské univerzitní nemocnice testovat obyvatele na přítomnost viru. Koncem února pak sestavil krizový štáb malý tým policejních detektivů a zdravotních sestřiček, jehož cílem bylo dohledávání kontaktů nakažených. Práce pro něj se našla krátce na to - 28. února se z Itálie vrátil první nakažený lyžař. 

První vlna

Následovaly tři další případy, poté dalších šest a do týdne se toto číslo vyšplhalo na 47. Trasovací tým se s vzrůstající zátěží nutně zvětšoval, až jej tvořilo 52 členů.

Mravenčí prací dohledávali možné kontakty prohlížením kamerových záznamů z letiště, kontrolovali, kdo seděl vedle koho v autobusech a přednáškových sálech.

Někteří nakažení měli rizikových kontaktů jen pět, u nejaktivnější pacientky se ale toto číslo vyšplhalo až na dvě stovky - a všichni byli posláni do karantény.

Tým zároveň karanténu nakazoval také islandským turistům vracejícím se z cest, jeho členové je osobně obvolávali.

Trasování bylo ale jen jedním z pilířů, o které se islandský úspěch opíral. Podobně důležitou, ne-li důležitější roli hrálo masivní testování a takzvaná "genomová epidemiologie" - "čtení" a analyzování jednotlivých kmenů viru za účelem stopování jejich výskytu.

V prvních týdnech nákazy objednávali zdravotníci takové množství testů, že laboratoř univerzitní nemocnice (hlavní z celkem dvou islandských nemocnic) jednoduše nestíhala, a jeden z jejích přístrojů na izolaci a přečištění RNA se dokonce v důsledku nadměrného používání rozbil.

Část zátěže proto převzala soukromá biofarmaceutická společnost deCODE (jediná další laboratoř v zemi schopná zpracovávat virové vzorky), která se věnuje analýze genomů za účelem odhalení nových metod léčby a prevence nemocí. 

DeCODE sdílela data, laboratorní prostory, personál i nápady se státním Ředitelstvím pro zdraví. Tyto dva spojené týmy prováděly testy na výskyt koronaviru, monitorovaly zdraví každé pozitivně testované osoby a analyzovaly genetické materiály. Kapacita výzkumného centra deCODE přitom umožňovala kompletně analyzovat 4000 lidských genomů za týden a v průběhu jara byla určená výhradně pro zpracování vzorků koronaviru. 

Rychle a s humorem. Takový je tchajwanský recept na boj proti dezinformacím, který pomohl porazit covid

28. 1. 2021 ▪ 4 min. čtení

Primárně se výzkumníci věnovali běžným testům, kterých dokázali provést v první vlně až téměř 2500 denně. Měli přitom přesně stanovený následný postup, kdy pozitivní výsledek spouští dva souběžné řetězce akcí - jeden v nemocnici a druhý v laboratoři.

V nemocnici je nakažený zavedený do centralizované databáze a informace o něm je podaná týmu telefonické monitorovací služby, složenému ze zdravotních pracovníků v důchodu a lékařů, jejichž ordinace byly kvůli koronaviru uzavřeny. Tento tým během dvoutýdenní karantény nakaženého průběžně telefonicky kontaktuje a sleduje jeho zdravotní stav. Rizikoví pacienti se obvolávají každý den, mladí a méně rizikoví například dvakrát za týden. Veškeré jejich příznaky jsou následně zavedeny zpět do databáze pro výzkumné účely. 

V laboratoři se vedle toho každý vzorek viru otestuje na množství virové nálože, které naznačuje nakažlivost a závažnost nemoci. Zároveň se celý RNA genom viru analyzuje, aby se určilo, o jaký kmen jde a odkud pochází.

Kombinace těchto přístupů byla tak efektivní, že Island v první vlně nemusel zavádět plošnou uzávěru.

Zakázal provoz pouze nočním klubům, kadeřnictvím a podobnému typu podniků a částečně zavřel hranice (pro všechny cesty ze zahraničí platila povinná čtrnáctidenní karanténa). Do poloviny května tak trasovací tým v podstatě přišel o práci - nebylo koho trasovat. Jak píše New Yorker, Islanďané nezploštili křivku, ale v podstatě ji eliminovali. 

Druhá vlna

Zavření hranic ale vedlo k propadu letní turistiky o 75-80 procent. Ekonomika ostrovního státu přitom ve velké míře stojí právě na cestovním ruchu, proto v polovině června Island znovu otevřel hranice turistům z 31 evropských zemí s možností nechat se po příletu testovat namísto podstoupení karantény. O měsíc později se k nim připojilo 12 dalších, včetně Kanady, Nového Zélandu a Jižní Koreje. 

První případy nákazy na sebe ale nenechaly dlouho čekat. 10. srpna pár turistů ignoroval nařízení a vyrazil do města. To vedlo k náhlému nárůstu případů mezi návštěvníky dvou hospod a fitness centra, které nakažení turisté navštívili. Následně došlo k rychlému nárůstu případů v polovině září, kdy v rámci jednoho týdne naskočilo ve statistikách 54 nových nakažených a další rychle přibývali. V říjnu už koronavirus překonal míru šíření z první vlny, ale krizový štáb představil nová opatření (omezení setkávání, povinnost nošení roušek), která v kombinaci s testováním a trasováním od poloviny měsíce vedla k postupnému snižování počtu nakažených. 

Navzdory propuknutí druhé vlny Island nezavřel hranice kvůli obavám, že by země bez turismu zbankrotovala. Namísto toho vláda upravila podmínky pro návštěvníky na dva testy s pětidenní karanténou mezi nimi. Touto metodou odhalili chybovost testů, kdy 20 procent testovaných, kteří nejprve vykázali negativní test, mělo při druhém kole pozitivní výsledek.

V současnosti tak návštěvníci mají tři možnosti - jít do karantény, předložit test na protilátky, nebo podstoupit dva testy po příletu.

Poznatky z léta

Po celou dobu šíření nákazy shromažďovaly islandské instituce data, která v průběhu léta analyzoval výzkumný tým Runolfura Palssona, ředitele interní medicíny islandské univerzitní nemocnice. Odhalil přitom například, že mezi nejrozšířenější symptomy nemoci nepatřila horečka, ale bolesti svalů, hlavy a suchý kašel. Novější studie od týmu deCODE pak mimo jiné odhalila reálnou smrtnost nákazy koronavirem (infection fatality rate, IFR, tedy smrtnost všech nakažených, včetně těch asymptomatických a nediagnostikovaných případů). Na Islandu, kde je relativně mladá populace (věkový medián 37 let) a dobrý přístup ke zdravotní péči, činila 0,3 procenta.

Tato druhá studie si však především položila zásadní otázku, jak dlouho vydrží imunita po prodělání nákazy covidem-19. Výzkumníci odhalili, že ze 1107 osob zotavených z nákazy zůstávala u 91 procent hladina protilátek v krvi vysoká i čtyři měsíce od diagnózy. Dřívější poznatky přitom naznačují, že protilátky po infekci rychle klesají. Podle autorů je ale jedním z možných vysvětlení tohoto rozporu to, že k tvorbě protilátek dochází ve dvou "vlnách". První z nich by mohla v reakci na akutní infekci vytvářet pouze krátkodobou imunitu, zatímco druhá by vznikala až později, ale imunita by následně byla trvalejšího charakteru.