Pětačtyřicetiletý portýr Yusuf Ergil si během let vytvořil malý rituál. Po službě zajde do kavárny na rohu, objedná si sklenku silného čaje - a zapálí si. Brzy ale bude muset zvyky zásadně změnit.
Turecko, kde se podle statistik holduje cigaretám nejvíc z celé Evropy, od pondělí zavedlo zákaz kouření na veřejných místech.
Tedy: na úřadech, v zaměstnání, na stadionech, ve školách a v nemocnicích. Pro čajovny, restaurace a bary bude platit přechodné období. Od července příštího roku bude platit zákaz i tam. Kuřáci si tak budou zvykat postupně.
Podle listu Hurriyet bude za porušení zákona hrozit majitelům restaurací pokuta ve výši pěti tisíc lir, tedy asi 76 tisíc korun. Hosté, kteří pravidlo poruší, zaplatí desetinu částky. Pokutovat se bude i odhazování cigaret na ulici.
Mnozí z kuřáků se nechtějí se změnou smířit. "Myslím, že příliš podléháme trendu, který se šíří v Evropě," tvrdí Yusuf Ergil. "Omezování kouření je příliš tvrdým zásahem do našich tradic."
Odpůrci stále doufají, že se jim podaří tvrdý postup proti kouření nějak otupit. Proti jejich snahám ale stojí mocný odpůrce: premiér za umírněné islamisty Recep Tayyip Erdogan.
Nový zákon schválil parlament letos v březnu. Jeho zastánci říkají, že represe je jediným řešením, jak rozšířený zlozvyk omezit. V Turecku dnes kouří plných 60 procent mužů a téměř 20 procent žen. V zemi se vykouří 17 milionů balíčků cigaret denně, v důsledku kouření umírá za rok 170 tisíc lidí.
Podle statistik Světové zdravotnické organizace patří Turecko mezi největší zákazníky tabákových firem. Zhruba dvě třetiny všech kuřáků na světě žijí pouze v deseti zemích, v čele s Čínou a Indií, které následují Indonésie, Rusko, Spojené státy, Japonsko, Brazílie, Bangladéš, Německo - a první desítku uzavírá osmdesátimilionové Turecko.
Země je rovněž jedním z největších producentů a exportérů tabákových výrobků. Kouření má v zemi tradici. Už od časů osmanské říše se vžilo v mnoha evropských zemích rčení "kouří jako Turek".
Otázkou teď zůstává, do jaké míry bude zákon dodržován. Zpochybňují jej dokonce i někteří poslanci, kteří pro něj hlasovali. Již dříve navíc platil zákaz kouření ve veřejné dopravě, ale poměrně často byl porušován.
Ubeyd Korbey, jeden z předních aktivistů za omezení kouření, je přesto přesvědčen, že země se posunula žádoucím směrem. "Když jsme před dvanácti lety založili protikuřácké sdružení, byli jsme v tom snažení docela osamocení," vzpomíná. Tehdy měl pocit, že každý stojí proti němu. Dnes lidí, kteří si přejí omezit kouření, přibylo.
Korbey si nedovede představit, že by ještě před pár lety bylo možné schválit protikuřácký zákon. "Mentalita lidí se změnila, dřív by zákon nepodpořil jediný poslanec," soudí Korbey.
Omezování kouření už podporují i politici na nižší úrovni. Ti nedávno s předstihem prosadili zákaz kouření v internetových kavárnách a obchodních centrech v istanbulské čtvrti Sisli.
Nyní čeká podobný osud přibližně 450 tisíc barů a čajoven po celém Turecku.
Mnozí z kuřáků nicméně nevěří, že by jim zákaz omezil jejich vášeň. "Já se slabosti pro cigarety nikdy nezbavím," říká Yusuf Ergil.
