První dílčí výsledky po zahájení sčítání hlasů odevzdaných ve čtvrtečním irském referendu o Lisabonské smlouvě potvrzují prognózy z posledních dnů, podle kterých to bude mít eurosmlouva těžké.
Podle irského veřejnoprávního rozhlasu RTÉ dosavadní sčítání vyznívá ve prospěch NE. V Dublinu zatím podle agentury Reuters převládá NE v pěti volebních obvodech, te třech je výsledek mezi NE a ANO vyrovnaný a v jednom obvodě převládají příznivci reformní smlouvy.
Pokud Irsko v referendu odmítne Lisabonskou smlouvu, bude to znamenat její konec. Prohlásil to ve čtvrtek večer francouzský premiér François Fillon. Odmítl tak spekulace o tom, že by Evropská unie v případě neúspěšného referenda nechala Iry o dokumentu hlasovat znovu, jako tomu bylo v případě smlouvy z Nice.
Ruiri Quinn, předseda platformy Alpínce for Europe, řekl, že případné druhé referendum o stejném textu by "bylo urážkou irských voličů, což by Evropě nijak nepomohlo".
Poslední průzkumy mínění naznačovaly, že poměr sil je velmi těsný a za rozhodující byla považována volební účast. Ta se nakonec podle televize BBC vyšplhala na 45 procent voličů. V Dublinu přišlo k urnám více lidí než na venkově, kde se očekávala menší podpora smlouvě.
Vlna jednání
První, kdo se bude muset bezprostředně zabývat výsledkem irského referenda o Lisabonské smlouvě, budou už příští čtvrtek a pátek šéfové států a vlád členských zemí unie na svém pravidelném summitu v Bruselu. Protože výsledek hlasování byl značně nejistý, politici se museli připravovat na obě možnosti.
O důsledcích irského hlasování bude v Praze už v pondělí debatovat francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který se tu sejde s premiéry visegrádské čtyřky.
Pro případ výhry NE se v Bruselu mluví o tom, že nastane doba krizového managementu. Pokud převáží ANO, bude pokračovat debata, jak novou smlouvu upravující fungování sedmadvacítky uvést v život.
Určitě by v unii pokračovaly neformální konzultace o výběru kandidáta pro novou funkci stálého předsedy Evropské rady a o obsazení místa příštího šéfa unijní diplomacie.
V Evropské komisi se objevil i odhad, že pokud v Irsku převládne NE, může být francouzské unijní předsednictví, které začíná již 1. července, ještě aktivnější, protože Paříž bude chtít ukázat, že sedmadvacítka není nijak ochromena.
Česko: dva programy
S oběma možnostmi výsledků irského referenda počítá i Česko, jehož první unijní předsednictví začne 1. ledna příštího roku.
Na Úřadu vlády, který přípravy předsednictví koordinuje, měli proto před referendem v Irsku rozpracovány dva odlišné programy.
|
Co změní Lisabonská smlouva |
|
Šéfové států a vlád budou volit prezidenta Evropské rady, s mandátem na dva a půl roku, který bude napříště předsedat summitům. Nová smlouva tím, že se odvolává na Chartu základních práv, dává této chartě závazný charakter (výjimky si vymohly Británie a Polsko).
Petice, pod kterou bude sebrán v Evropské unii jeden milion podpisů, musí být přijata a projednána jako legislativní iniciativa.
Od roku 2014 budou platit nová pravidla při hlasování kvalifikovanou většinou. Kvalifikované většiny bude dosaženo, když pro návrh vysloví státy zastupující 55 procent členských států a představující 65 procent obyvatel EU.
Vzroste počet oblastí, kde bude spolurozhodovat Evropský parlament.
Zvýší se role Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
|
V Česku čeká eurosmlouvu drncavá jízda
Za nadlouho nejvýznamnější a nejodpovědnější rozhodnutí v historii českého soudnictví označil prezident Václav Klaus rozhodování Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě.
Komplexní posouzení obsahu Lisabonské smlouvy Ústavním soudem je podle prezidenta "naprosto klíčový předpoklad její ratifikace". Lisabonská smlouva podle něj významně mění charakter Evropské unie, a tím i právní postavení Česka v ní. Česko je po Irsku jedinou další unijní zemí, kde se při schvalování reformní smlouvy dají očekávat průtahy a zádrhele
Vláda Mirka Topolánka je v nezáviděníhodné pozici: proti eurosmlouvě je řada jejích zákonodárců, kabinet ale zároveň tlačí fakt, že v lednu začíná historicky první české předsednictví Evropské unii. A zahájit ho neschválením Lisabonské smlouvy by bylo faux pas obřích rozměrů.
Na tahu je teď Ústavní soud. Na ten se na konci dubna z iniciativy vládní ODS obrátil Senát s žádosti, aby ve zrychleném řízení rozhodl o tom, zda je smlouva v souladu s českou ústavou, anebo by se kvůli ní musel nejvyšší tuzemský zákon měnit.
Senátoři se soudců ptají na šest konkrétních ustanovení, kde by podle jejich vlastní analýzy možná Lisabonská smlouva v evropské integraci postoupila dál, než umožňuje česká ústava.
Ústavní soud dosud neoznámil, kdy se chystá rozhodnout. Zatím požádal o stanoviska všechny ústavní instituce a zadal si vypracování několika právních posudků.
Obšírnou odpověď zpátky do Brna už poslal prezident Václav Klaus. Ten jako hlava státu má při ratifikaci mezinárodních smluv formálně poslední slovo a zároveň dává dlouhodobě najevo, že zrovna ta lisabonská mu příliš nevoní.
Prezident ve svém rozsáhlém podání navrhuje podstatně rozšířit počet ustanovení Lisabonské smlouvy, jimiž by se soudci měli zabývat.
Také je požádal o to, aby se vyjádřili k tomu, jak by měl být právně nejčistší cestou dán souhlas k její ratifikaci, a zda náhodou touto nejlegitimnější z legitimních cest není referendum. Již vzhledem k tomu, že o vstupu do EU rozhodli lidé rovněž v referendu.
Na dobu, než vydá Ústavní soud svůj verdikt, se proces schvalování zastavil. Ani kdyby ale soud nenašel na Lisabonské smlouvě nic protiústavního, což odhaduje řada expertů na ústavní právo, na spanilou jízdu českým parlamentem to nevypadá.
Část členů ODS, zejména velká skupina v Senátu, totiž zřejmě bude proti bez ohledu na výrok soudu.
