Olympijské hry v Pekingu byly organizačně nepřekonatelné, nelze však zapomenout na lidská práva. Shoduje se na tom evropský tisk v analýzách, které se k hrám v čínské metropoli vrací.
Belgický list Le Soir nazval Olympiádu "univerzální pohádkou, která uchvátila celý svět." Zároveň ale upozorňuje, že "realita lidských a sociálních práv zůstává značně znepokojivá." La Libre navíc poukazuje na skutečnost, že obraz her zdaleka nebyl tak klidný, jak se zdálo. Bezpečnostní složky prý omezovaly život nejen národnostních menšin, ale i práci novinářů, kteří se vydali za hranice Pekingu.
Syntetické hry
Jeden z nejkritičtějších komentářů přinesl německý list Süddeutsche Zeitung. "Ještě nikdy nebyly olympijské hry inscenovány tak uměle jako v Pekingu: falešní Tibeťané na zahajující slavnosti, falešní diváci, falešné protestní zóny, pravděpodobně mnoho falešných rekordů," píše deník. "Tyto hry byly syntetické jako sladidlo v kávě jejich sponzora McDonald´s, byl to Disneyland s pěti kruhy," dodává se v komentáři.Hlavní německé deníky se shodují, že vyprodané staidony posloužily čínskému režimu k falešné prezentaci země. Realita běžných obyvatel byla z tohoto obrazu zcela vytlačena. Na své si podle tisku přišli sponzoři, spekulanti s nemovitostmi, média i komunistický režim. Obyčejní lidé ale museli zůstat "za plotem".
Die Welt napsal, že přes "mistrovský výkon" v organizaci a logistice po sobě Peking zanechal pocit zklamání: "Čína uspořádala klinicky dokonalé hry předstírající harmonii, která ve společnosti ale neexistuje." I proto vzhlíží novináři z tohoto listu s nadějí k hrám v Londýně v roce 2012. "U her nejde o sport, ale také o soudržnost světa - a ne pouze o ukazování velikosti národa," dodává komentář.
S Čínou musíme počítat
Francouzský list Le Figaro upozorňuje kritiky Číny na skutečnost, že s mocným světovým hráčem je třeba počítat: "Ať jde o Írán, Dárfúr nebo Severní Koreu, Čínu nejde diplomaticky obejít."Podle Libération zase hry nevedly k liberalizaci Číny, ale naopak přinesly politické vítězství režimu a umožnily posílení kontroly nad společností. Pod "olověnou kápí", která zemi v posledních týdnech zakryla, nemohl žádný nesouhlas zaznít naplno. Disidenti byli v domácím vězení, zatčeni, nebo vyzváni, aby opustili Peking.
