Evropská charta svobody tisku má podpořit nezávislost médií na státní moci. Žurnalisté by se na něj mohli odvolávat ve sporech se státními institucemi. Podepsali ji novináři z 20 zemí.

Češi v Hamburku chyběli, Unie vydavatelů se ale o chartu zajímala a některá média se k ní také připojila. Podle informací serveru iHNed.cz ji podepsal mimo jiné deník MfD.

Deset článků novinářské charty obsahuje zásady svobody médií a nezasahování státu do novinářské činnosti. Tyto principy mají sdělovacím prostředkům pomoci mimo jiné při ochraně před odposlechy a prohledáváním redakcí a redakčních počítačů. Kromě toho má charta podporovat volný přístup novinářů k všem domácím i zahraničním zdrojům informací.

Články charty vypracovali především zástupci velkých německých periodik jako jsou zpravodajské časopisy Stern, Spiegel a Focus či deníky Frankfurter Allgemeine Zeitung, Frankfurter Rundschau, Tageszeitung a Bild. Podílel se však také například magazín National Geographic.

Charta dostala i své vlastní webové stránky, na nichž je příslušný text dostupný v němčině, angličtině a francouzštině. Charta by měla být notifikována u Evropské komise. Její signatáři dokonce chtějí dosáhnout toho, aby uznání tohoto dokumentu bylo napříště podmínkou pro jednání o rozšíření Evropské unie.

Hamburské konference se účastnili rovněž novináři z nečlenských států EU včetně Ruska, Běloruska, Srbska a Turecka. V těchto zemích jsou novináři podle iniciátorů charty podrobování tlaku a kontrole státu, někteří dokonce svůj investigativní přístup zaplatili životem, jak údajně dokládá i případ moskevské novinářky Anny Politkovské.


Kontroverzní zákon, který zasáhl do zvyklostí novinářské práce, byl nedávno schválen i v České republice. Od 1. dubna zakazuje takzvaný náhubkový zákon zveřejňovat identitu podezřelých a obětí některých trestných činů a citovat z policejních odposlechů.

Sporná norma si vysloužila výtky i ze zahraničí, neboť bývá vnímána jako zásah do svobody projevu. Návrhy na úpravu zákona podporuje i úřadující vláda premiéra Jana Fischera. Zákon měl chránit zejména děti a další oběti trestných činů, zvláště pokud se bezprostředně dotýkají jejich života, zdraví či důstojnosti.