"Je to jako chlapecký sen, hledali jsme ji deset let. Všichni se zajímáme o historii a právě ponorky nás velmi přitahují," řekl k objevu deníku Svenska Dagbladet jeden z šestice potápěčů-objevitelů Björn Rosenlöf.
Pátrání začalo v archivech
Při pátrání tým hledal ve švédských, finských i ruských archivech. Ponorka S-2 byla totiž potopena při takzvané Zimní válce mezi SSSR a Finskem, kdy Stalinovo Rusko koncem listopadu 1939 napadlo sousední Finsko. Po tvrdých bojích za extrémně chladných zimních podmínek bylo nakonec Finsko 13. března 1940 donuceno ke kapitulaci.
Potápěči byli při objevu nejdříve zmateni. Poté, co mohli s konečnou platností vyloučit, že to, co na dně vypadá jako vrak, ve skutečnosti nejsou jen podmořské útesy (což jsou omyly v potápěčské praxi vcelku běžné), stanuli před další záhadou: motory plavidla byly totiž vyrobeny v Německu, zatímco symboly na trupu byly sovětské. Nakonec se však ukázalo, že se skutečně jedná o sovětskou ponorku S-2.
Podle Rosenlöfa není pochyb o tom, že ponorka při svém ztroskotání najela na minu. Střední část plavidla leží na dně asi 25 metrů od zádi a předek byl výbuchem zcela zničen. "Svědčí to o tom, že přední část při nájezdu na minu explodovala, což by mělo znamenat, že všech 50 členů posádky uvnitř zahynulo okamžitě," dodal potápěč.
Čí to byla mina?
Podle švédských médií není zcela jasné, zda byla mina, která se ponorce stala osudnou, švédská nebo finská. O objevu již byly informovány úřady jak ve Švédsku, tak i na Alandských ostrovech, které patří Finsku. Zpráva o nálezu byla předána i ruskému velvyslanectví ve Stockholmu.
Rusko v tiskovém prohlášení připisuje nálezu ponorky S-2 velký význam. Moskva má podle tohoto dokumentu o další údaje o osudu ponorky velký zájem.
