„Tolik lidí v tuhle hodinu ještě k volbám nikdy nepřišlo,“ kroutí hlavou předseda volební komise v kišiněvské škole číslo 63. O půl jedenácté dopoledne odvolila skoro čtvrtina registrovaných voličů. Přitom se očekávalo, že volební účast bude spíše nízká. Parlament dokonce odhlasoval změnu volebního zákona, podle kterého k uznání výsledků voleb stačí jen třetinová volební účast.
Opozice otevřeně obviňovala vládu, že se úmyslně snaží snížit volební účast, aby k volbám přišlo pouze tvrdé jádro komunistických voličů. Poprvé v dějinách se hlasovalo ve všední den, což znevýhodňuje ty, kteří pracují v Kišiněvě nebo jiném místě, ale hlášeni jsou v rodné vesnici, což je velmi častý případ.
Nevídaná voličská aktivita překvapila i Rimu Placintovou z nevládní organizace Ladom, která monitoruje průběh hlasování. „Na naší horkou linku volá čtyřikrát více lidí než při minulých volbách,“ říká aktivistka, pro kterou už je to pátá volební kampaň, na které pracuje. „Ptají se kde můžou hlasovat, jaké potřebují doklady a podobně. Myslím si, že to je kvůli dubnovým událostem, které voliče mobilizovaly,“ vysvětluje Placintová.
Moldavská "revoluce" trvala den. Prezident z ní obvinil Rumunsko - čtěte ZDE
Moldavská policie ovládla budovu parlamentu, zatkla desítku demonstrantů - čtěte ZDE
Studenti v Moldavsku pomohli opozici. Volby se budou přezkoumávat - čtěte ZDE
V dubnu podle oficiálních výsledků zvítězila komunistická strana, nezískala ale ústavní většinu, nutnou pro zvolení prezidenta. Volby se tak musely nyní opakovat. Po jarních volbách vypukly dvoudenní demonstrace, které přerostly do nepokojů a vyrabování parlamentu. Jejich hlavní silou byli studenti, kteří se svolali přes internetové sociální sítě a pomocí sms. „My jsme nic nepořádali, potom jsme se jen snažili zklidnit dav, já osobně jsem zastavil skupinu asi tisíce lidí, kteří chtěli jít dobýt státní televizi,“ vzpomíná jeden z vůdců opozice Dorin Chirtoaca.
"Radši mýt nádobí v Itálii"
Hlavním důvodem proč do ulic v dubnu vyšly desetitisíce mladých lidí, je jejich frustrace z ekonomické, politické a sociální situace v zemi. „Jestli zase vyhrajou komunisti, tak to je naposledy, co jsem v téhle zemi šla k volbám,“ říká studentka třetího ročníku mezinárodních vztahů Olga v zahradní restauraci na hlavní třídě Štefan čel Mare. V takovém případě je rozhodnutá okamžitě odjet ze země. „I kdybych měla v Itálii mýt nádobí, tak tady nezůstanu,“ rozčiluje se dívka, která ovládá čtyři světové jazyky. Její přílet Ion vedle ní souhlasně kýve hlavou.
Současné Moldavsko skutečně nemá lidem jako je Olga příliš co nabídnout. Průměrný plat je okolo 250 euro, životní náklady jsou ale v mnohém srovnatelné s Českem. Zdravotní péče je bezplatná jen nominálně, stejně jako vzdělání. Přitom se lidé musí starat ještě o své rodiče, protože průměrný důchod je jen 37 euro. Zhruba třetina práceschopné populace pracuje v zahraničí, odhady se pohybují mezi 750 tisíci až jedním milionem, peníze které posílají domů tvoří solidní část moldavského HDP.
„Nejhorší je pocit, že všechno tvoje úsilí je na nic. Můžeš mít dvě vysoké, mluvit čtyřmi jazyky a stejně pokud neznáš někoho u komunistů, tak dobrou práci nedostaneš,“ vysvětluje naštvaně Ion, který odešel ze studia práv, protože musel začít finančně pomáhat rodičům. „Dokud tam bude Voronin, tak se nic nezmění. Jestli tu bude další čtyři roky, tak to taky balím,“ říká rezignovaně.
