Kompromisem v pátek skončilo dlouhé jednání evrospkých státníků o způsobu financování boje s klimatickými změnami. Unii se nakonec nepodařilo prosadit konkrétní mechanismus, podle něhož se mají vypočítávat finanční příspěvky jednotlivých členských států.
Že jednání neskončí žádnou zásadní dohodou se očekávalo. Vedoucí představitelé členských států nebyli schopni nalézt dohodu už ve čtvrtek a další diskuse odložily na pátek. Návrh závěrečného dokumentu proto obsahuje jen všeobecné formulace.
Chybějící vytyčené body by mohly oslabit pozici unie na prosincové "klimatické" konferenci v Kodani, na níž svět bude hledat nástupce takzvaného Kjótského protokolu, který v současnosti reguluje objem skleníkových plynů, jež mohou jednotlivé země vypustit do ovzduší.
Kde vzít na příspěvek?
Platnost Kjóta vyprší již v roce 2012, přičemž projevy klimatických změn budou podle politiků postupem času stále viditelnější. EU přitom sama sebe dosud stavěla do pozice vůdce boje proti klimatickým změnám a už dříve se zavázala, že sníží do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 procent a zvýší podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie také na 20 procent.
Unií však zmítají spory, které se týkají finančních příspěvků na boj s klimatickými opatřeními v nejchudších zemích světa. Evropská komise předpokládá, že bohatší část světa bude muset po roce 2012 nejchudším zemím přispět zhruba 100 miliardami eur ročně.
Až polovina této částky by měla pocházet z veřejných rozpočtů, zbytek mají doplatit firmy. EU se nicméně není schopna dopočítat, jak se na příspěvek složit v rámci unie.
Novým členským státům ze střední a východní Evropy především vadí mechanismus, podle nějž se mají počítat příspěvky bohatších zemí chudším státům. Švédové navrhují, aby se příspěvky rozpočítávaly podle výše hrubého domácího produktu (HDP), který odráží výkon národních ekonomik.
Východní Evropa údajně nemá na klima peníze
Česko a další země by však spíš chtěly, aby se příspěvek nepočítal jen podle HDP, ale podle národního důchodu (NI), který zahrnuje mimo jiné i příjmy domácností. To by v praxi znamenalo, že státy jako Německo by na boj s klimatickými změnami přispívaly větší částkou, Češi a další by naopak ušetřili.
EU by ráda znala mechanismus, podle nějž vypočítá jednotlivé příspěvky, ještě před kodaňskou konferencí. Poslední verze kompromisního textu tomu však nenapovídá. "Evropská rada se shodla, že příspěvky EU a členských států by měly být rozděleny účinnou, spravedlivou a vnitřně odsouhlasenou cestou," uvádí bez bližších podrobností návrh dohody.
Podle diplomatických zdrojů všeobecná formulace odráží snahu švédského předsednictví uzavřít celý problém i za cenu toho, že konečný kompromis bude prakticky bezobsažný. Boj s klimatickými změnami je totiž jednou ze švédských priorit a úplný krach jednání by předsednictví mohl poškodit.
Švédové přitom ustoupili nátlaku nových členských států i v dalším bodu. Evropská komise odhaduje, že ještě do roku 2012 bude muset svět nejchudším státům přispět zhruba pěti až sedmi miliardami eur ročně.
Země střední a východní Evropy si však stěžovaly, že nemají na podobné příspěvky v současnosti dostatek finančních prostředků. V závěrečném textu summitu EU se tak nakonec objevila formulace, podle níž bude příspěvek chudším zemím v podstatě dobrovolný.
