Dlouhých sedmnáct let se svět připravoval na jednání v Kodani. První nástin klimatické úmluvy přišel už v roce 1992 v brazilském Riu. O to tvrdší je teď zklamání z bezzubé smlouvy.

Svět se v sobotu sice shodl, že nechce tání ledovců, písečné bouře, stoupající oceány a vražedná sucha. Státníci ale nenalezli společnou odpověď na otázku, jak tomu zabránit.

Dohoda, která vzešla z kodaňské schůzky 193 zemí, je nezávazná. Nemluví o podstatných věcech. Třístránkový dokument neobsahuje limity pro redukci emisí. Neurčil ani, jak emise monitorovat. Nezmínil ani dřívější globální cíl: snížení světových emisí do roku 2050 na polovinu ve srovnání s rokem 1990.

Celý summit začal optimisticky – mimo jiné proto, že dva největší znečišťovatelé, Čína i USA, slibovaly výrazné snížení emisí. Obě velmoci ale nakonec zklamaly. "Jsme znechuceni neschopností bohatých zemí angažovat se na snížení emisí skleníkových plynů, zvláště pak Spojených států, které jsou historicky největším světovým znečišťovatelem ovzduší," řekl prezident nevládní organizace Přátelé Země Nnimmo Bassey.

"Hodně důležitá byla role Číny, která jednak sama, jednak prostřednictvím skupiny G77 vlastně negovala veškerá jednání," komentoval pro HN průběh summitu český ministr životního prostředí Jan Dusík.

Kritizovat jen Čínu a USA by však bylo nespravedlivé – v přepočtu na hlavu je na tom totiž řada zemí s emisemi CO2 mnohem hůře. Jak si stojí Evropa ve srovnání se světem nebo Česko v rámci starého kontinentu můžete posoudit v následující animaci.