Italská automobilka Fiat v úterý oznámila, že na konci února zastaví na dva týdny výrobu ve všech svých italských závodech. Firmu k tomuto kroku přiměl prudký pokles nových objednávek. Rozhodnutí se dotkne 30 tisíc zaměstnanců firmy.

Je to již několikátý nepopulární krok ředitele turínského holdingu Sergia Marchionneho. Ještě loni byl přitom tento Anglokanaďan na  Apeninském poloostrově téměř národním hrdinou. Oblibu a obdiv mu tehdy vyneslo oznámení, že Fiat by dle přání presidenta Baracka Obamy mohl získat kontrolu nad prakticky pohřbívaným Chryslerem.

Dnes se na Marchionneho Italové stále dívají s obdivem, ale zároveň také s obavami. A odbory ho už vůbec nemají rády. Marchionne, který na zasedání místo kravaty nosí jen neformální svetry, do Itálie přinesl nekonvenční, ale i tvrdý styl, na který zde nebyli zvyklí.

První ránu místním obdivovatelům zasadil na jaře loňského roku, když prohlásil, že Fiat odchází ze soutěže o kontrolu německé automobilky Opel. "Celé jednání se podobá soap-opeře a je příliš ovlivněno politikou," vysvětlil své rozhodnutí. V Německu se blížily volby a Angela Merkelová, které se plán Fiatu celkem líbil, nechtěla jít proti vůli mocných odborů a SPD, kteří preferovali kanadsko-rakouskou  Magnu.

Marchionne se tedy soustředil na holding Fiat-Chrysler. "Nesmíme udělat chyby, které zde udělal Mercedes, nepřišli jsme nikoho kolonizovat, ale spolupracovat," říkal tehdy. A když mezi sebou italští manažeři při zasedání v Detroitu nemluvili anglicky, okamžitě je napomenul. V tu chvíli začali v Itálii chápat, že mnohá rozhodnutí nebudou přijímána jen v Turíně a že Marchionne chce udělat z Fiatu skutečně mezinárodní holding. A přišly bolesti.

Berlusconiho vláda sice schválila zákon o šrotovném, ale na rozdíl od Paříže či Berlína domácí automobilce žádné peníze nedala, i když slíbila. "Postavili jsme se  na nohy vlastními silami a proto můžeme hovořit otevřeně," řekl na podzim Marchionne a oznámil, že na konci roku  2011 továrna v sicilském Termini Imerese přestane vyrábět auta. Zaměstnává něco přes 3000 osob a je jedním z mála průmyslových center na ostrově. "Zavřít Termini Imerese je šílenství," reagoval ministr průmyslu Claudio Scajola. Manažer mu ale okamžitě odpověděl, že „prodělávat na výrobě automobilů je šílenství, které si dnes nikdo nemůže dovolit“.

Odbory ohlásily vlnu stávek, tentokrát za podpory pravicového předsedy sicilské oblastní vlády Raffaela Lombarda. Odpověď Marchionneho byla ranou do žaludku: "V Itálii máme pět továren, které zaměstnávají 22 tisíc osob a vyrábějí 650 tisíc aut ročně. V Polsku jednu továrnu, která zaměstnává jen 6100 osob a vyrábí přes 600 tisíc aut. A v Brazílii pak 9 tisíc lidí vyrábí přes 700 tisíc aut ročně. Je jasné, že v Itálii se vyrábějí i dražší auta a to znamená více lidí a méně kusů, ale nepoměr je příliš vysoký. Továrna na Sicílii auta vyrábět nebude, některé další musejí být reorganizovány," oznámil.  

Dělníci v Termini Imerese přerušili práci a na protest vystoupili na střechu výrobních hal. Ale s vedením Fiatu to nehnulo, též proto, že se zabývá jinými problémy. Součástí holdingu jsou i slavné značky Alfa Romeo a Lancia, které  během posledních 20 let nemají na trhu velký úspěch.

Podle nepotvrzených zpráv by část produkce Alfy měla být přesunuta do USA a to, co zůstane v Evropě, by mělo být spojeno s dalšími slavnými sportovními značkami Maserati a Abarth, které jsou ziskové, pod vedením německého manažera Haralda Westera.

A pokud se situace nezmění, více než stoletá značka Lancia by mohla během několika let zmizet – automobily by se pak prodávaly pod jménem Chrysler.

Je to taková smršť, že i největší italský deník „Corriere della Sera“, který určitě není levicově orientovaný, napsal: "Marchionne by nám občas mohl něco říct o úmyslech a nikoliv jen oznamovat definitivní rozhodnutí". Šéf Fiatu k tomu jen poznamenal: „Je evidentní, že se vyrábí mnohem více aut než se kupuje. Boj o přežití je tvrdý, musíme se situaci přizpůsobit“.