Co by bylo, kdyby Hitler před 70 lety neodvolal invazi na britské ostrovy

Britská akční síň Mullocks Auctioneers dá v příštích dnech do dražby nedávno objevenou unikátní příručku z roku 1940, kterou vydalo velení německého Wehrmachtu pro vysoké velitele plánovaného vylodění německých sil v v Británii.

Richard Westwood-Brookes, jeden z pracovníků aukční síně, o této příručce řekl: "Byla vydána v předvečer plánované invaze do Británie pro úzký okruh vyvolených nacistických pohlavárů a důstojníků Wehrmachtu v roce 1940. Dnes nám dává nový pohled na to, jak by invaze mohla ve skutečnosti vypadat."

Příručka o 446 stránkách obsahuje kromě textových pokynů řadu obrázků a detailních map se zakresleným postupem německých jednotek do vnitrozemí. Mezi obrázky nechybí těměř pohlednicové snímky anglických měst na pobřeží, které měly vojákům při tzv. operaci Seelöwe pomáhat v orientaci v terénu.

Luftwaffe zklamala

K německému útoku na britské ostrovy přes kanál La Manche nakonec nedošlo. Na francouzském pobřeží sice Hitler shromažďoval invazní armádu, německým letcům se však stále nedařilo pokořit britské letectvo. Bez vzdušné nadvlády se přitom o pozemním útoku nedalo reálně uvažovat. Poté, co se 15. září 1940 stíhači Royal Air Force úspěšně ubránili soustředěnému útoku Luftwaffe a způsobili Němcům značné ztráty, bylo německému velení jasné, že plánovaná invaze na ostrovy by byla velmi riskantní podnik. 

A tak 17. září 1940 Hitler operaci Seelöwe odložil na neurčito. Z historických dokumentů vyplývá, že vůdce plánoval obsadit jižní část Anglie pomocí šesti divizí, které se měly vylodit na třech místech jižního pobřeží. Velícím důstojníkům příručka kromě jiného radila, kde mohli očekávat snadnější vylodění a postup a kde narazí na těžkosti.

Co by bylo kdyby

"Je to velmi podrobný návod k invazi," říká Richard Westwood-Brookes. "Velitelům vyloděných jednotek určoval cestu do Londýna a dalších důležitých cílů. Když tou příručkou listujete, mrazí vás v zádech z toho, co všechno by se mohlo stát, kdyby tehdy nebylo statečných letců, kteří přinutili Hitlera pozemní útok na Británii odsunout." 

Britové v té době předpokládali, že se Němci o invazi pokusí a zejména v jižní Anglii se proto na vpád Wehrmachtu intenzivně chystali. U silnic byly připraveny protitankové překážky, podél pobřeží se zřizovala minová pole, přístup do vnitrozemí chránily stovky kilometrů hustých drátěných zátarasů, existovaly podrobné plány, jak bránit každé město a vesnici, ze silnic zmizely ukazatele směru. Kdekoliv se objevil někdo podezřelý, lidé s ním jednali jako se špionem nebo převlečeným německým výsadkářem. 

Vojenští historici mají na případný osud invaze rozdílné názory. Slavný německý stíhač Adolf Galland, který se letecké bitvy o Anglii aktivně zúčastnil, později uvedl, že když byla operace Seelöwe konečně odložena, velení Wehrmachtu si viditelně oddechlo.