Když před deseti lety pravda o událostech z Jedwabného vyšla najevo, znamenala pro mnohé Poláky šok. Dotkla se jejich identity coby hrdinného národa, který byl za druhé světové války výhradně trpící obětí.
"Národ musí pochopit, že byl také pachatelem," napsal v dopise adresovaném účastníkům pietní akce polský prezident Bronislaw Komorowski. Před deseti lety se v Jedwabném jménem "těch Poláků, jejichž svědomím zločin pohnul", omluvil tehdejší prezident Aleksander Kwaśniewski. Jeho prosbu o odpuštění dnes zopakoval i Komorowski.
Vraždu spáchali Poláci
V červenci 1941 se oblast kolem Jedwabného dostala pod kontrolu nacistického Německa. Desátého července Židé z Jedwabného dostali příkaz, aby se shromáždili na náměstí. Místní Poláci je tam ponižovali a bili, pak je nahnali do stodoly, kde je zaživa upálili. Podle Institutu národní paměti, který zkoumá období druhé světové války a komunismu, přišlo o život asi 340 Židů. Někteří svědci tvrdí, že Němci vše fotografovali a filmovali. Podle IPN se masakru zúčastnilo okolo čtyř desítek lidí polské národnosti, Poláci při něm měli "rozhodující roli", jednali se souhlasem Němců.
Na připomínkové akce do Jedwabného přijel kromě jiných bývalý prezident Kwaśniewski, expremiér Tadeusz Mazowiecki nebo vrchní polský rabín Michael Schudrich. Vůbec poprvé se jí zúčastnil vysoce postavený představitel katolické církve. Starosta Jedwabného se náboženských obřadů nezúčastnil, v médiích řekl, že na ně nechodí nikdy a že obyvatelé městečka chtějí žít budoucností a ne minulostí.
Poláci byli dlouhá desetiletí přesvědčeni o tom, že masakr v Jedwabném měli na svědomí nacisté. Bouře se rozpoutala poté, co v roce 2000 vyšla kniha Sousedé amerického sociologa polského původu Jana Tomasze Grosse. Napsal v ní, že vraždu spáchali místní Poláci, "zcela normální lidé, montéři, ševci, rolníci, starosta, prostě všichni", zatímco Němci masakru pouze přihlíželi.
