Je to zvláštní pocit, být v zemi, která se považuje za jednu z nejbezpečnějších v Evropě – a zároveň prakticky v centru největší tragédie způsobené člověkem od druhé světové války.
Páteční výbuch jsem ve svém bytě, 15 kilometrů od centra Osla, zprvu považovala za bouřku. Až po chvíli jsem zjistila, že se titulky o katastrofě, které na mě blikaly z počítače, netýkají jakési vzdálené země, ale centra města, kde pracuji.
Ty televizní záběry působily v mírumilovném Norsku absurdně. Sídla několika norských ministerstev připomínala válečnou zónu. Vymlácená okna, poletující papíry, kvílející požární siréna. A zmateně pobíhající lidé. Slyšela jsem, že se hned po útoku stali lidé s pletí jen trochu tmavší než úplně světlou, tedy norskou, terčem nenávistých reakcí. Šokovaní Norové na ně plivali a nadávali jim. Norové se totiž považují za přátele USA – a první, co každého napadlo, byl útok muslimských extremistů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
