Rychlovlaky TGV jsou výkladní skříní francouzských železnic a zároveň chloubou tamějšího strojírenského průmyslu.

Stříbrno-modré soupravy vozí cestující rychlostí přes 300 kilometrů v hodině a patří jim titul nejrychlejších kolových železničních vozidel na světě. Od zahájení provozu jednotek TGV ve čtvrtek uplynou rovná tři desetiletí.

Experimenty už v polovině 50. let

Experimenty s rychlými vlaky podnikal francouzský železniční dopravce SNCF už v polovině 50. let. Na trati poblíž Bordeaux tehdy uháněly speciálně upravené lokomotivy rychlostí přes 300 kilometrů v hodině.

 

Snaha o další zvýšení rychlosti ale v následující dekádě vedla do slepé uličky, kterou představoval projekt vlaku klouzajícího na vzduchovém polštáři.

Takzvaný Aérotrain však byl pro svou složitost a s ní spojené problémy zavržen a přednost dostal paralelně vyvíjený projekt rychlovlaku s koly.

První souprava TGV (Train à Grande Vitesse, tedy vlak vysoké rychlosti) vyjela na koleje v roce 1972. Její zhled pocházel z dílny automobilového designéra Jacquesa Coopera, který se prý nechal inspirovat tvary sportovních aut značky Porsche. Souprava nebyla unikátní jen vzhledem, ale také tím, že se měla obejít bez napájení z troleje.

První trať se začala budovat roce 1976

Zdrojem proudu pro elektromotory totiž byly turbíny na letecký petrolej, které si vlak vezl s sebou. Teprve skokové zvýšení cen ropy v první polovině 70. let přimělo konstruktéry přejít na čistě elektrickou trakci.

První trať určenou pro vysokorychlostní soupravy začaly francouzské železnice budovat v roce 1976. Spojení mezi Paříží a Lyonem bylo uvedeno do provozu v září 1981 za přítomnosti tehdejšího francouzského prezidenta Françoise Mitterranda.

Mimochodem, právě tuto trať uvádí dopravce SNCF jako příklad vysoké efektivity železnice oproti jiným druhům dopravy. Plnou třetinu vzdálenosti totiž vlaky TGV ujedou bez toho, aniž by odebíraly proud.

V roce 1992 první úsek trati z Lyonu do Valence

V následujícím třech desetiletích se síť speciálních železničních koridorů pro vysokorychlostní vlaky dále rozrůstala. Jako první přibyl v roce 1989 úsek spojující Paříž s Le Mans.

V roce 1992 byl otevřen první úsek trati z Lyonu na jih do Valence, o rok později zahájilo TGV expanzi na sever od Paříže, do Belgie a k tunelu pod kanálem La Manche. V současnosti už jsou na síť vlaků TGV napojena prakticky všechna velká francouzská města.

Kromě Francie jezdí vlaky TGV i do sousedních zemí, které se k budování vysokorychlostních tratí připojily. Pod názvem Thalys je možné elegantní soupravy potkat v Německu a Nizozemsku.

Na síť je napojeno také Švýcarsko a Itálie. Vlaky Eurostar jezdí do Belgie a tunelem pod Lamanšským průlivem až do Londýna.

Soupravy francouzských rychlovlaků běžně jezdí rychlostí kolem 300 kilometrů v hodině. Maximální rychlost upravených jednotek je však mnohem vyšší.

Počátkem dubna 2007 stanovilo TGV nový světový rekord pro kolová železniční vozidla. Jeho hodnota je 574,8 kilometrů v hodině, tedy skoro polovina rychlosti zvuku.

Přestože nejvyšších průměrných rychlostí dosahují vlaky TGV na zvláštních, speciálně pro ně vybudovaných koridorech, jezdí soupravy i po klasických, byť výrazně modernizovaných tratích.

Nehoda rychlovlaku

Na těch ale dosahují rychlosti "jen" 220 km/h. Právě na takovémto úseku se v roce 1988 stala nejvážnější nehoda v dosavadních dějinách TGV. Srážka vlaku s kamionem na přejezdu u městečka Voiron si vyžádala život strojvedoucího a jednoho z cestujících.

V roce 1983 se stal vlak TGV také terčem bombového útoku, za kterým stál levicový terorista Ilyich Ramírez Sánchez, známý jako Carlos či Šakal, a který si vyžádal dvě oběti.

Jinak je TGV velmi bezpečný způsob dopravy. Vzácné nehody ve vysoké rychlosti si zatím vždy vyžádaly maximálně lehká zranění.