Německo a Francie, hospodářské velmoci podílející se na hrubém domácím produktu eurozóny přibližně polovinou, jsou si blíž. Spolková kancléřka Angela Merkelová včera v Berlíně silným stiskem ruky přivítala nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož hnutí En Marche! (Vpřed!) se hlásí k politickému středu.

Oba státníci se shodli na tom, že Evropská unie se musí změnit, aby nebyla tak těžkopádná a byrokratická. Z hospodářského pohledu konkurenceschopnější a s vyšší zaměstnaností, politicky stabilnější a hlavně bezpečná pro své občany.

Francie v tempu růstu zaostává

Německo a Francie, tandem jehož chování a vzájemné vztahy výrazně ovlivňují celou Evropskou unii, chtějí mít to, co nazývají jako "společný jízdní řád". Tedy jasnou představu, jak unii reformovat, a současně účinně řešit své domácí problémy.

Francie jich má v současné době více, což se projevuje v jejím nižším hospodářském růstu, mnohem vyšší nezaměstnanosti i nevalném rozpočtovém hospodaření, v němž je Německo naopak vzorem pro celou Evropu.
Dlouhodobé statistiky ukazují, že Francie v obdobím před poslední globální krizí (1999 - 2008) rostla rychleji než Německo. V ročním průměru o dvě procenta, kdežto její soused o 1,6 procenta, vyplývá z údajů Mezinárodního měnového fondu.

V krizovém roce 2009 její HDP klesl "jenom" o 2,9 procenta, kdežto Německo, mnohem více závislejší na globální konjunktuře, jež prudce ochladla, zaznamenalo pokles o 5,6 procenta.

Pak se ale situace změnila. Německé firmy držely na uzdě mzdové náklady, investovaly do modernizace svých kapacit, více se specializovaly a hlavně chytily správný vítr na zahraničních trzích. Německá ekonomika jde od roku 2009 nahoru rychleji než francouzská. Jejich tempo by se mělo sblížit letos a hlavně příští rok.

Německé přebytky, francouzské schodky

Německo v posledních letech dokázalo nejenom vyrovnat své rozpočtové hospodaření, ale dokonce už tři roky dosahuje přebytků. Jeho postavení v eurozóně se tím posílilo. Berlín vyčítá Francii – i dalším "hříšníkům" v eurozóně - rozpočtovou nekázeň, jež se projevuje v hlubokých schodcích veřejných financí a narůstajícím veřejném dluhu.
Vláda v Paříži naposledy splnila maastrichtské kritérium připouštějící nejvýš tříprocentní roční deficit (v poměru k HDP) v roce 2007. Od té doby ho soustavně porušuje, a ani letos se podle květnové předpovědi Evropské komise nedostane pod tři procenta. Německo naopak rozpočtové kritérium plní od roku 2011.

Veřejný dluh v Německu v období po krizi (2008 – 2012) v průměru odpovídal 75,5 procenta HDP a od roku 2014 klesá. V současné době činí zhruba 66 procent HDP. Francie je na tom mnohem hůř. Její dluhová zátěž se dostala z průměrných 81 procent (za období 2008 – 2012) na více než 96 procent HDP. Blíží se tak "magické" stoprocentní hranici.

Mannuel Macron neslibuje žádné zázraky. Celkový veřejný dluh by chtěl během pěti let snížit na sumu odpovídající 93 procentům HDP. "Je to důležité, máme-li posílit důvěryhodnost naší země," prohlašuje nový francouzský prezident.

Má-li tohoto cíle dosáhnout, musí Francie během pěti následujících let na rozpočtových výdajích ušetřit alespoň 60 miliard eur. Macron hodlá omezit především výdaje na rozbujelou veřejnou správu, jež by měla zeštíhlet, a také zpřísnit kontrolu nad vyplácením podpor v nezaměstnanosti.

Pokud se Macronovi podaří snížit míru nezaměstnanosti během pěti let ze současných deseti na sedm procent, stát ušetří na podporách asi 10 miliard eur. Dalších 25 miliard díky zeštíhlení a zefektivnění veřejné správy.

Paříži se nelíbí německý obchodní přebytek

Francie už delší dobu kritizuje vysoký přebytek na německém běžném účtu platební bilance, jehož hlavním zdrojem je zahraniční obchod. Spolková republika loni dále zvýšila export zboží na více než 1,2 bilionu eur. Zahraniční obchod skončil v přebytku 252 miliard eur, nejvyšším na světě (dříve ho měla Čína).