Podle definice OSN lze společnost označit za stárnoucí v okamžiku, kdy je 10 % obyvatelstva země starší než 60 let a 7 % přesahuje věk 65 let.
Přestože se tento trend týká především hospodářsky vyspělých zemí, Čína tyto hodnoty překročila už během posledního sčítání lidu v roce 2000.
Teď se napjatě čeká na výsledky nového sčítání, které začne letos v listopadu. Podle dílčích výzkumů totiž už každý osmý Číňan dosáhl důchodového věku. V roce 2050 by to mohlo být až 30 % populace. "Čína dřív zestárne, než zbohatne," říká profesor Ku Pao-čchang.
Čínští sociální inženýři mohou letos slavit dvě výročí, která spolu blízce souvisí. Zaprvé byla před třiceti lety zavedena nechvalně proslulá politika jednoho dítěte v rodině. Ale před pětadvaceti lety byl zároveň spuštěn také paralelní experiment - rodinná politika dvou dětí.
Až do nedávna svět znal pouze program podle vize Maa Ce-tunga, jak vybudovat "silný národ". Tedy že každá rodina bude mít jen jedno dítě, neboť vysoký počet obyvatel zpomaluje hospodářský růst země. Výsledkem byla nejpřísnější rodinná politika na světě, která je na mnoha místech striktně dodržována dodnes.
Odtajněné dokumenty ale dokazují, že existoval ještě jeden "pokus" - dvě děti v každé rodině.
Lokální program prosadil jeden z kritiků nového pořádku, sociolog Liang Čung-tchang. Nejužší čínské vedení tehdy přesvědčil, aby zkusilo také povolení dvou dětí. Po čtvrtstoletí byla v okrese I-čcheng, který se nachází v provincii Šan-si v centrální Číně, pod nejvyšším utajením dodržována přísná pravidla: pozdní sňatek (u žen od 23 let věku), pozdní narození prvního dítěte (od 24 let) a dlouhá pauza před případným narozením druhého dítěte (od 30 let).
A výsledky pokusu mezi 350 tisíci obyvateli přinesly překvapivé zjištění. Původně měl jen potvrdit domněnku, že pokud by bylo povoleno více než jedno dítě v každé rodině, došlo by k populační explozi, což by Čínu "zničilo". Nic podobného se ale nestalo. K žádnému růstu nedošlo, právě naopak.
Jak je možné, že politika dvou dětí přinesla z hlediska oficiální linie "lepší" výsledky? Vláda v Pekingu kvůli protestům povolila řadu výjimek: příslušníci etnických menšin smějí mít dětí více, rolníkům je povoleno druhé dítě, pokud je první dítě holčička. Na venkově je také běžné, že jsou děti skrývány. A bohatí si pořizují další dítě i za cenu tučné pokuty.
Podle odhadů sociologů tak jediného potomka má jen asi třetina manželských párů. A takové rodiny jsou i v I-čchengu. "Většina lidí tu má jen jedno dítě, to stačí," řekla německému deníku FAZ třiatřicetiletá Li Fang. Sama má pouze jedenáctiletou dceru a přestože je holčička v Číně tradičně "méněcennější" než chlapec, o druhém dítěti prý nikdy neuvažovala.
Nedobrovolné potraty i děti jako finanční zátěž
"Politika dvou dětí je v plném souladu s demografickým vývojem obyvatelstva v celé Číně. A přesně odpovídá vůli lidí mít děti," tvrdí zástupce ředitele místního Úřadu pro plánování rodiny Wu Pao-tchang s tím, že pro většinu lidí je další dítě značnou finanční zátěží.
V Čině se tak teď rozpoutala diskuse, jestli má lpění na politice jednoho dítěte smysl. "I-čcheng je model, který by se měl rozšířit do celé země," je přesvědčen profesor demografie na Lidové univerzitě v Pekingu Ku Pao-čchang.
Podle odhadů expertů zabránila oficiální politika v posledních třiceti letech narození až 400 miliónů dětí. Zároveň přinesla milionům ženám trpkou zkušenost nedobrovolného potratu či dokonce sterilizace. Přitom se ale ukazuje, že ne všechny manželské páry o více než jednoho potomka nutně mají zájem.
Ať tak či onak, ani jeden z modelů nezajišťuje dosažení hranice 2,1 dítěte na ženu, která zajišťuje udržení stávajícího počtu obyvatel. V Číně pomalu začíná tikat stejná časovaná bomba jako ve většině států v Evropě: rodí se málo dětí a populace pozvolna stárne.
