Důvody opatrnosti jsou dvojího druhu. Za prvé, vnější zásah do občanské války je vždy riskantní, protože zasahující mezinárodní jednotky jsou přinejmenším jednou z válčících stran vnímáni jako nepřátelé. S tím je spojeno riziko zajetí zahraničních vojáků a na ně navázané vydírání, jak to ukázaly případy vojáků jednotek UNPROFOR v bývalé Jugoslávii.

V případě Libye má výhrady k vnějšímu zásahu přinejmenším i část tamější opozice, protože se obává, že kaddáfíovská propaganda by povstalce označila opozice za agenty Západu, který se snaží rozdělit zemi a získat přístup k jejím zásobám ropy.

Výhrady proti vyhlášení bezletové zóny má Rusko a Čína, které ze zásady zásahy zvenčí do vnitřních konfliktů odmítají. Obávají se totiž nastolení precendentu, který by mohl být použit někdy v budoucnu i proti nim. Například v konfliktech v Čečensku nebo Tibetu.

Pokud budou boje v Libyii pokračovat a pokud by si letecké zásahy proti povstalcům vyžádaly množství obětí mezi civilním obyvatelstvem, mohla by však být bezletová zóna nad Libyií nakonec vyhlášena, stačilo by k tomu, aby Rusko a Čína návrh příslušné rezoluce v Radě bezpečnosti OSN nezablokovaly svým vetem.

Na Západě vyhlášení bezletové zóny nad Libyí prosazují hlavně Británie a Francie, vojenští experti však varují, že není jasné, jak kvalitní a bojeschopná je protivzdušná obrana, která je vybavena množstvím letadel a raketami země-vzduch. O úrovni výcviku a spolehlivosti protiletecké obrany a letectva nejsou spolehlivé zprávy. Jejich vybavení je však takové, že by mohlo letadlům zajišťujícím dodržování bezletové zóny způsobit vážné škody.